Každý se na ně velmi těší... je to něco nového, něco očekávaného a něco po čem každý správný Choďáčkoholik touží. Je to tu... máme doma snad milion věcí od důležitých po blbosti... ale ne vše je tak krásně snadné a ideální, jak si přejeme. Už cesta do nového domova může být náročná. Při delší trase může štěňátko blinkat, někdy naříkat, být bojácné a vyplašené. Ač se my lidští opatrovatelé snažíme sebevíce občas od času se to stane. Naopak některá štěňátka jsou rození mazáci a ani takováto změna prostředí a nová věc, je nerozhodí. U prvního případu štěnátka pomáhá při cestě dělat pauzy... i kdyby po 15 minutách. Je důležité udělat z cesty zážitek spíše pozitivní a né hororový... nyní každý krok, který uděláme, může ovlivnit budoucí chování a ochotu našeho chlupatého kamaráda cokoliv dělat. Pokud pejska vezeme v autě je fajn kromě řidiče mít také společníka, který se štěňátkem bude. Osobně jsem Beu vezla na zadní sedačce, připoutanou do pásu, pod sebou měla podložku ( kdyby nastala třeba loužička strachem) a ještě deku. Měla jsem tam pár hraček, kterými jsem jí rozptylovala a seděla u ní, řídila kamarádka... abych já jako nový pán byla v prvních "krušných" chvílích s ní. Zvládla to dobře. Na trase dlouhé 210km jsme stavěly 3x. Ani jednou neblinkala a byla stále komunikativní.
Hurá cesta je za námi... a teď seznámení s novým domovem. Je dobré první den být opravdu jen v rodinném kruhu a nepozvat polovinu vesnice na seznámení s novým obyvatelem. Štěňátko potřebuje klid! Je dobré mu ukázat jeho místo a nejlépe zde umístit pachovou deku. Ukázat mu místo, kde má vodu a bude dostávat žrádlo a umožnit mu si v klidu místa prozkoumat a nechat ho odpočinout. Pro první den to úplně stačí...
A nastává první noc... u nás to byla značná tragédie... ale přežily jsme. Beátka celou noc hodně plakala a nešla utěšit. Ze zoufalství jsem byla ochotná jí vzít i do postele, ale bála se a nechtěla tam být. Pelíšek jsem umístila vedle postele a dala do něj ruku... bylo to nejefektivnější... plakala, ale i na chvíli usla ... já sice druhý den ráno měla pocit, že jsem bez ruky a spánku jsem moc nedala... ale další noc to bylo mnohem lepší a již čtvrtou noc jsme spaly úplně v klidu. Štěňátko rozhodně nechce být samo... jen si vemte ... celý svůj vědomý život je ve smečce s maminkou a sourozenci a najednou je bez nich... to bych plakala i já !
Je nutné nechat ho pozvolna zvykat.
No a co venčení ? ... je to trochu oříšek. Pokud bude pejsek v interiéru bytu/domu je vhodné ho více pozorovat, brát ven po každém jídle i spaní a věřit, že brzy pochopí. Nám to trvalo asi týden a občasné loužičky jsme měli asi to tří měsíců věku. S nimi nám však velmi pomohly podložky. Na ty je štěňátko zvyklé a tendence na ně chodit má, proto pokaždé, když jsem viděla, že jde čůrat na podložku, pochválila jsem.
V žádném případě netrestáme pejska za nehodu a především štěně NE !!! Ono neví, za co mu nadáváte... samozřejmě pokud ho načapeme při něčem, co nechceme, užijeme nejlépe jasné "NE" případně "FUJ" a v momentě, kdy přestane, pochválíme :) Je nutné, aby pejsek nám důvěřoval a nebál se... Například pokaždé kdy by nám pejsek utekl a po vrácení za námi by jsme po "potrestali"... příště se bude bát trestu a bude před námi utíkat... a to my nechceme !!!
První venčení... je dobré se první měsíc vyhýbat neznámým psů. Pejsek je očkován proti vzteklině až ve třech měsících. Zároveň by bylo nemilé přinést si nějaké zevní či vnitřní parazity. Pejska zprvu bereme na velmi krátké vycházky, musí si zvyknout na vodítko, nové lidi i prostředí. Často štěňátka nechtějí chodit ven... je to z důvodu toho, že ne se chtějí vzdálit od své "nory" (domu, bytu... prostě bezpečného místa, kde jim nic nehrozí). Nám pomohlo Beatku poponést třeba 200m a nechat jí jít domů... jde to pomalu, ale jde to... ve 2 měsících mají pesjci 3-5kg a to nošení se dá... Později nám nastal problém, že v půl roce byla ochotná jít třeba 1km a pak si lehla na zem a odmítala jít... přestavte si mě, jak nosím cca 10kg štěně po centru Pardubic a nemůžu jí přemluvit... ale i to se překoná... motivace pomocí pamlsků a hraček... trpělivost a vědomí, že 1km nám bude trvat 3h bylo velm i vyčerpávající, ale časem se to zlomilo. Vše chce hlavně trpělivost!
Doporučení závěrem.
Pokud situace dovolí, je vhodné si vzít první dny volno a seznámit pejska s novým domovem. První klidně týden nechat pejska pouze v rodinném kruhu, v kterém bude žít. Návštěvy mohou dorazit později. Na nic nespěchat a mít velkou dávku trpělivosti. První dny může pejsek trpět nechutenstvím, plakat a být smutný... je to normální... vše se změnilo a "přišlo" o svou smečku.
První týdny držíme stravu doporučenou chovatelem a na jinou přecházíme velmi pozvolna. Pejsek může trpět průjmy a nemusí rychlý přechod zvládnou t dobře.
Chození na vodítku prvně trénujeme na obojku... na postroji se mnoho mladých psů učí tahat a je obtížné je to odnaučit, na postroj přejděte až pejsek bude umět základy. Postroj je fajn na delší výlet a cestovaní v autě na sedačkách... je dobré ho vlastnit, ale první týdny není nutný. Hlavně štěně velmi rychle roste a brzy by jste kupovali jiný.
Je vhodné si vyhlídnout veterináře a ještě před očkováním přijít se "jen tak ukázat"... Veterinář založí kartu, prohlédne si pejska a domluvíte se na další návštěvě.